Zdroj: www.tantra.cz

POSELSTVÍ Z HAVAJE

Aloha je termín, jenž v havajštině znamená „být šťastný“. S tímto poselstvím k nám z Havajských ostrovů přijíždí Alan Lowen, který vede kurzy, jejichž tématem je oslava života a lidství. Jedinečnost Alanových kurzů spočívá v tom, že jejich účastníky doslova objímá a rozehřívá svou empatií. Osobně spatřuji určité paralely mezi Alanovým učením a havajským léčebným systémem huna, jenž věnuje velkou pozornost mezilidským vztahům a rodinné terapii. Ze zkušeností vím, že lidé, kteří jsou velmi pozorní, vřelí a empatičtí, jsou jedinci, kteří často prošli těžkým dětstvím a intenzivním hledáním sebe sama. Rozhodl jsem se zjistit, jak tomu bylo u Alana. Poslal jsem mu seznam otázek a on na některé z nich odpověděl:

Ahoj Alane, Byla ve tvém životě nějaká zásadní či zlomová událost, která tě nasměrovala k duchovní cestě nebo cestě seberozvoje?

Myslím, že to, co mne přivedlo na duchovní cestu byla více zoufalost než inspirace. Když jsem byl mladý, nesl jsem si tolik zranění ze svého dětství, že když mi bylo něco přes dvacet zoufale jsem hledal „něco“. A protože to bylo v šedesátých letech, hladal jsem tam, kde hladali všichni ostatní – roková muzika, sexualita, experimentování s drogami, a toto všechno nadzdvihlo víko nad vším, co jsemv sobě zadržoval po celá léta, kdy jsem vyrůstal. Tím se ve mě otevřela opravdubláznivá směs světla a temnoty. Můj život se stal jedním velkým dobrodružstvím prožitků, experimentů, objevování, a současně tam něco chybělo, věděl jsem, že něco hledám, ale nevěděl jsem co. Hodně jsem v tu dobu také četl – zen, budhismus, různé alternativní směry, Allan Gunzburg, Jack Kerouac, bítníci, bylo v tom toho tolik a všechno to říkalo: hej, pojď, najdi to! A všichni jsme tohledali jako šílení. Žil jsem v neustálém hledání významu toho všeho. Jaký je význam života? Jaký mám smysl já sám? Když jsem dělal doktorát na Oxfordu ve výzkumu paměti, dost mě nudila experimentální psychologie, ale dostala se mido ruky knížka Karla Rogerse, která mě velmi zaujala, a zjistil jsem, že koncem léta Karl Rogers vede spolu s týmem učitelů letní workshop v Kalifornii. Použil jsem peníze z grantu na můj výzkum k zakoupení letenky do Kalifornie a účastnil se sedmnáctidenního workshopu. Pokud existuje konkrétní moment, který je odpovědí na tuto otázku, pak je to událost, která se stala v průběhu workshopu. Třetí den programu jsem zažil neuvěřitelné probuzení do sebe sama, které bylo skutečným začátkem celého dobrodružství mého osobního růstu. Náhle to byl i den, kdyjsem věděl, že toto je můj život. Seděl jsemvprostřed kruhu účastníků, doslova si vyplakával oči a dával láskyplně průchod všemu, co jsem v sobě uzavřel v době svého dětství, takže jsem byl v takových slzách extáze. Ten den jsem věděl, že můj čas v Oxfordu je u konce, přestal jsem hledat „to ono“ skrz intelektuální porozumění. Najednou se něco velkého odehrávalo a nedělo se to skrz intelektuální porozumění, ale díky tomu, že můj intelekt se zhroutil a mohl jsem tak zažít své opravdové bytí. Najednou jsem prohlédl, že má mysl, kterou jsem se snažil použít k nalezení odpovědi, byla právě v cestě nalezení odpovědi. Právě díky prolomení pevných dveří své mysli, když se vylomily z pantů, jsem objevil kdo jsem, očem je mé bytí, tento život, existence. Každýdalší den workshopu pak byl více a více skvělým, zářícím prožitkem přítomnosti a bytí. Čtrnáctý den programu jsem šel na pláž, usnul jsem a po chvíli se probudil do totální jednoty se vším, co je. Zažil jsem duchovníprobuzení. Byl to můj první totálně duchovní prožitek. Nebyla to žádná vědomost, byl jsem sjednocen se vším v existenci, čas zmizel. Celé to trvalo méně než jednu minutu. Odtoho dne si každou sekundu svého života nesu porozumění, které ke mě přišlo skrz tento prožitek. O čem to celé je, jednoduchá skutečnost, že skrz naše bytí v existenci jsmezváni k tomu probudit se do ducha v našem bytí. Od té doby cokoliv dělám, do jakýchkoli potíží se dostanu jako obyčejná mužská lidská bytost, hluboko uvnitř toho všeho žiji v uvědomění svého a vašeho spojení a spojeníkaždé bytosti s duchem, s duchovním mystériem.

S jakým úmyslem pořádáš své kurzy?

Díky své vlastní zkušenosti jsem pochopil, že každá lidská bytost se může „probudit“ do požehnání, které se stalo mě, a to ne skrz jakýkoliv systém víry, dogma, náboženství, kult, metodu či techniku (i když některé z nich samozřejmě mohou pomoci), ale tím, že řekneme hluboké ano sami sobě. A tak všechno, co dělám ve jménu The Art of Being (Umění být, Alanova škola osobního rozvoje), je vytvořeno tak, abych lidem přinesl různé možnosti, jak mohou zažít toto probuzení a říci ano všemu, co jsou. Tím, že vedu workshopy zaměřené na mnoho témat, od smrti přes sex až ke vztahům, dětská traumata, objevování duše, vyvěšuji cedulky na různé dveře, které jsou pro lidi atraktivní. Podívají se zrovna na tuto cedulku a řeknou si: Ano, opravdu se bojím smrti, chci jít na seminář o smrti. Nebo: Aha, moje sexualita byla celý můj život potlačována a opravdu se chci otevřít své sexuální přirozenosti, a tak se vydám na Body, Heartand Soul (Tělo, srdce a duše). Nebo: Cítím se chycen ve zraněních ze svého dětství, a tak chci svá zranění prozkoumat na některém z Alanových workshopů. Tyto cedulky na dveřích říkají: Hej, pojď dál, tady je to, co hledáš! A faktem je, že všechny dveře vedou do stejného prostoru, kde ty, ať už jsi kdokoliv, můžeš začít oslavovat dar plného bytí tím, kdo jsi.

Jak tě ovlivnil přímý kontakt s Oshem?

Jak už jsem zmínil, Karl Rogers byl mužem, který ve mne otevřel dveře do bytí. V době, kdy jsem se dostal k Oshovi, jsem už vedl workshopy a procházel jsem velmi hlubokou vlastní terapií. Ve skutečnosti jsem žádného mistra mít nechtěl, jen jsem hledal učitele, kteří by mi pomohli otevřít se ještě hlouběji. Jednoho večera v Anglii jsem ale poslouchal Oshovu nahrávku na kazetě a byl jsem tím vyvedený z míry, protože z té nahrávky mi bylo jasné, že za ním musím jet a zažít právě jeho, přestože už jsem poznal opravdu skvělé učitele. A tak jsem jel do Puny. Být v jeho přítomnosti, v přímém kontaktu s ním, bylo trochu jako ten den na pláží v Kalifornii – zavedlo mě to do totální přítomnosti. On žil v tomto stavu totální přítomnosti. Jel jsem do Puny jen na tři týdny a poslední večer před mým odjezdem do Anglie mi Osho řekl: Přijeď zpátky, ukonči, co potřebuješ ukončit v Anglii a přijeď zpátky natrvalo. Vůbec jsem nepochyboval o tom, že to chci udělat. Protože být v přítomnosti někoho, kdo vyzařuje takový druh vesmírného porozumění a bezčasou přítomnost, byl ten největší dar. V průběhu následujících tří let byl můj život více méně o tom sedět v jeho přítomnosti vždy asi dvě až čtyři hodiny denně. Dal nám rovněž dar být pohromadě spolu s ostatními, nejdřív stovky a později tisíce z nás. Komunita, která okolo něho vyrostla byla nejvzrušující evolucí šedesátých let, kterou si dokážete představit. Sex, drogy a rokenrol se změnili v sex, meditace a rokenrol. Osvojovali jsme si opravdový význam oslavování. Neustále nás provokoval, povzbuzoval a podporoval, abychom byli totální. Říkal: Nezkoušej být perfektní, buď totální. A to bylo to, co mi před tím stále scházelo, a co mi dal Osho. Karl Rogers otevřel dveře, do kterých jsem vstoupil, a Osho mi dal způsob, jak si utvořit přátelský vztah k tomu, z čeho jsem měl strach, tak, abych to mohl žít, místo toho, abych se uzavíral. To je podstata toho největšího daru, který dal všem sanjasinům (lidem, žijícím v jeho komunitě). Naučili jsme se být tady přes to přese všechno. Nezavírat se, protože jsme se něčeho báli: Ok, mám strach, ale přesto žiji, přesto zůstávám tady. Občas jsme byli i nezodpovědní a nedbající, jen pro to dobrodružství, ale stále jsme se učili být totálně živí v našich prožitcích, pocitech, smyslech, přítomnosti, intuici a v našem spojení s duchem.

V některých upoutávkách na své kurzy mluvíš o intimitě. Co je pro tebe intimita?

Existuje jeden druh intimity, na které velmi záleží, a všechny ostatní druhy intimity z ní vycházejí. Nazývám ji první intimitou a je to mé vlastní intimní spojení s životem ve mě. Tanec první intimity se stává více a více součástí mého bytí tím, že se spřátelím se vším, s čím v sobě nejsem zadobře. Můj vztah k sobě samému se tak stává více a více intimním. Když jsem v intimním kontaktu se svými pocity, uvědoměním, smysly, intuicí, svou mužskou či ženskou přirozeností, energetickými stavy, můj prožitek existence je prožitkem přítomnosti. Protože když je toto všechno ve mě probuzené a jsem s tím intimně v kontaktu, můj způsob bytí je být tady a teď. Jsem plně přítomný, v tom, co se právě děje. Když jsem plně v kontaktu s tím, co se děje ve mě, povaha mých kontaktů s ostatními lidskými bytostmi se stává intimní. Když se zeptáte žen, co opravdu chtějí od svých mužů, chtějí především jejich přítomnost. Vlastně to chceme všichni, muži i ženy. A tato přítomnost nemá žádný význam, pokud jsme nenalezli intimní spojení s námi samými, které nám umožňuje být. Jinak je to jako: Jsem uzavřený, nejsem v sobě doma, ale chci s tebou být intimní! Takže pokud s tebou chci být intimní, musím se cítit přítomný sám v sobě a být k tobě otevřený. A jediným způsobem jak toho mohu dosáhnout, je být hluboce spřátelený se vším, co jsem. Pak se se mnou můžeš intimě setkat, stáváme se jedním. To pro mě znamená intimita.

Jak můžeme intimitu ve svém životě pěstovat nebo vytvářet?

Právě tak, jak jsem teď řekl, skrz spřátelení se se vším v nás, s čím nejsme zadobře. A to, s čím nejsme zadobře v sobě, pak také odsuzujeme na druhých, díky čemuž se intimita stává méně dostupnou, protože než abychom byli otevření a setkali se s druhými lidmi, tak je odsuzujeme a obviňujeme, stěžujeme si na ně. Dalším a extrémně častým způsobem, jak se projevuje fakt, že s něčím v nás nejsme spřáteleni, a je to zcela „normální“ a svým způsobem akceptované naší společností, je být uzavření sami k sobě, takoví uspaní. Někteří lidé jsou uzavření ke své zranitelnosti a jemnosti, takže jsou tvrdí a studení, nikdy si nedovolí prožívat svůj smutek, svou měkkost, jemnost. Někteří lidé jsou uzavření ke svému emocionálnímu vzrušení, protože vyrostli s tím, že se musí dobře chovat. Někteří jsou uzavření k radosti a štěstí, oslavování, tanci. Velké množství lidí je uzavřeno ke své sexuální přirozenosti. Proto také tak hodně pracuji se sexualitou. Aby lidé měli příležitost spřátelit se se svou mužskou či ženskou přirozeností, svou sexuální lidskou bytostí. A být sexuální lidskou bytostí pro mě znamená být spojen s pohlavím, pocity, srdcem, uvědoměním, duší a duchem.

Jak se ti pracuje s lidmi z ČR?

Hluboce oceňuji, že mám možnost jezdit do České republiky a pracovat s Čechy, protože miluji to, co v nich cítím. Miluji vaši archetypickou vášeň pro život. Už jenom když se procházím Staroměstským náměstím – jednou jsem byl v Praze na vánoce, šel jsem na půlnoční mši, protože jsem slyšel, že je to krásný zážitek, a pak jsem se vracel přes Staroměstské náměstí, v půl třetí ráno, a bylo tam hodně skupinek lidí, kteří hráli na hudební nástroje a zpívali. A to na Češích miluji, tu kvalitu svobody, hravosti a vášně pro život. Také si uvědomuji, o čem byl pro Čechy rok 1968. Že český duch vytrval, odolal, navzdory tomu, o co se pokoušel Sovětský svaz a komunismus. Miluji tento plamen a proto chci mít příležitost příjíždět sem znovu a znovu a pracovat s Čechy. Přeji si, aby více a více lidí v České republice objevilo The Art of Being, aby mohli přinést svou bohatost do tohoto kruhu, a aby objevili možnost jak uzdravit svá zranění a oslavovat celou svou vášeň, nejenom její část.

Děkuji.
Pro Tantra Magazín se ptal Kalman Horvát